Historie

Počátky sboru

Počátky našeho společenství sahají až k začátku 20. století. Vše začalo za velmi skromných podmínek. R. 1908 byl péčí žižkovského sboru dnešní Církve bratrské zakoupen mlýn ve Chvalech, ve kterém vznikl sirotčinec. Jeho vedoucí, Božena Jehličková, zde začala práci se čtyřmi dětmi. R. 1909 se do Horních Počernic přistěhovala rodina Justových, ve které z iniciativy B. Jehličkové vznikla modlitební skupinka. R. 1911 zde už probíhaly nedělní bohoslužby. K živé víře v Ježíše Krista přicházeli další lidé. Časem se podařilo získat i vlastní shromažďovací prostor. Svědectví o stavbě současné modlitebny najdete níže. Dlouhou dobu byl náš sbor tzv. „stanicí“, tedy spadal pod správu žižkovského sboru, jehož kazatelé i další pracovníci do Počernic dojížděli. Hlavní část práce ovšem spočívala na místních. Duchovní život společenství se dále rozvíjel, až se z něj r. 1988 mohl stát samostatný sbor. Postupně tak vznikalo společenství, které z Boží milosti existuje dodnes.

Rekonstrukce a přestavba sborového domu v Praze – Hor. Počernicích

Začátky

  Horní Počernice byly kazatelskou stanicí Sboru CB v Praze Žižkově. Shromáždění se zde konala ve starém dvoupodlažním rodinném domku s částečným podsklepením. Prodělal několik drobných stavebních úprav včetně nízké přístavby, která sloužila jako malý sál modlitebny a jedním záchodkem. V patře byly asi 2 místnosti vhodné pro letní provoz, ale někdy sloužily i jako byt pro někoho v nouzi. Byl to dar církvi. K dispozici byla elektřina a voda z přilehlé studny. Kázání bylo 2x v neděli a 1x ve všední den. Kromě toho se tu vyučovala besídka pro děti, scházela se i mládež.

     Protože prostory domu už nevyhovovaly potřebě, začali členové CB uvažovat o možnosti rozšíření  nebo rekonstrukci celého domu. Někteří předložili předpokládané náklady a změnu nedoporučovali. Po větších modlitebních akcích došlo k dohodě, aby každý předložil závazný slib, jak by se mohl podílet na rekonstrukci (peněžně i pracovně). Protože většina členů se vyslovila pro změnu, naléhalo staršovstvo stanice v roce 1973 na Radu CB,  aby se zasadila za realizaci touhy několika generací sboru a získala povolení k výstavbě modlitebny. Br. taj. Urbanovi se skutečně podařilo na podzim roku 1974 získat od MŠ – resp. ředitelství Sekretariátu pro věci církevní, písemný souhlas ke stavebním úpravám, resp. zvelebení stávajícího objektu. Získané povolení ale   nepředpokládalo a ani nenaznačovalo možnost půdorysného rozšíření objektu. Ani s br. JUDr. B. Kejřem z RCB se nepodařilo přesvědčit p. stav. referenta ze Sekretariátu pro věcicírkevní pro tuto změnu. Měl strach z politických důsledků. Br. Mareček četl v 5. verši Žalmu 34: „dotazoval jsem se Hospodina a odpověděl mi.“ Hned  ho upoutaly šoatné základy, velké praskliny a velká vlhkost zdiva. Tak s pomocí hlav.městského statika p. Ing. Kouly a po mnoha intervencích na různých místech a s přiloženou  fotodokumentaci stavu, jsme získali rozhodnutí, že objekt není ze statických důvodů vhodný k jakýmkoliv stavebním úpravám. Po dlouhém jednání se sousedy, vč. předložené dokumentace , se podařilo získat jejich souhlas. Br. taj. Urban konečně získal nový souhlas  k přestavbě modlitebny  v dubnu 1975.

   V lednu 1976 byla podána žádost o příoustnosti stavby a o demoliční výměr.

Vlastní stavba

   Stavební komise sboru se pomalu začala formovat od září 1974. Členy komise byli: br. Kotrbatý (malý investor), Andrej Beňa (svářecí práce), stav. Miloš Rataj (vedení stavby), pokladník sboru Ing. Josef Rais, Ing. Jiří Khek (osvětlení apod.) a br. Slávek Mareček ze žižkovského sboru, který se rozhodl nám pomoci.. Ten,  jako velký investor nesl největší tíhu úkolů k dosažení souhlasu se stavbou. Míval u sebe kartičku s nákresem stavby sborového domu, která mu v mnoha případech při jednání s velkými podniky pomohla překonat nesnáze.

  První studie řešení  zpracoval ještě arch. Jiří Nagaj, který se osvědčil na přestavbě žižkovské modlitebny. Stavební komise Rady CB požadovala předložit několik alternativ řešení. Získali jsme jako 2. zpracovatele studie řešení stavby br. Ing. arch..Bohuslava Kučeru, který se občas zúčastňoval práce stavební komise.

    5. února 1976 se konala první pracovní porada stavební komise před zahájením stavby a začala  demolicí.  Pod vedením br. stav. Rataje byly vytvořeny 3  pracovní skupiny – čety. Pod vedením ses. Raisové zajistily sestry stravování pro všechny účastníky.

   Získali jsme také nákladní auto Praga RND. Jako řidiči jezdili br. M. Kotrbatý, J. Záruba a J. Rais. Br. M. Kotrbatý se také staral o jeho provoz i veškeré dopravní řízení, vč. povolování u SNB.  

   Dne 22. února 1976 se konalo shromáždění na rozloučenou se starou modlitebnou. V Komeniu byl urychleně zajištěn stavební dvůr. Od března 1976 se začalo plynule pracovat. Pracovalo se od 16. až 17. hodiny do pozdních večerních hodin. Nejvíce práce se udělalo v sobotu, kdy byla účast nejvyšší a pracovalo se  celý den. V dubnu 1976 se začalo s výkopovými pracemi i za asistence dopravní policie. Někteří policisté při obědě přiznali, že s babičkami chodili do kostela. Také řidiči dvou nákladních aut, kteří pro naši stavbu jezdili, potvrzovali, že když jedou pro nás, tak je SNB nekontrolují. Zpravidla o sobotách nám pomáhaly vícečlenné brigády některých sborů CB, někdy i se stavebními odborníky (Horní Krupá). I někteří budoucí kazatelé k nám chodili na brigády. Veškeré lakýrnické práce pečlivě zajišťovala ses. Libuška Honová, vč. Nátěru nákladního auta.

   V druhém čtvrtletí 1977 prožila stavba velký otřes. Vikářka CČE zajišťovala přestavbu vilky na sborové účely údajně bez povolení. Na prohlídku naší stavby se sešla velká komise s pražským primátorem  Zuzkou, za asistence vrchního církevního tajemníka. Pan primátor zuřil, že se v Praze  starostí byla montáž lavic, jednak to byly zámečnické práce, pak pokračovali truhláři a nakonec čalouníci. Práce na lavicích skončily v říjnu 1977. Začátkem února 1978 byla vyzkoušena a uvedena do provozu vzduchotechnika.

  Kolaudace se konala 30. března 1978 a proběhla bez jakýchkoliv připomínek.

  Dne 15. dubna 1978 se konalo slavnostní otevření nové modlitebny.

  S Boží pomocí  a mimořádnou obětavostí br. Marečka a všech zúčastněných bratří a sester, mohla být stavba realizována i přes nepřejícnost státních a politických orgánů.

Příklady Boží podpory

  Starý br. Makovský měl službu u sborového domu, aby přijal případnou dodávku nebo důležitou zprávu. Zrovna jsme neměli dostatek písku. A před stavbou zastavil velký náklaďák s vlekem, zda nepotřebujeme písek, protože vlek nebyl schopný provozu. Strýček okamžitě souhlasil s přijetím písku a práce mohly pokračovat.

  U stavebních řidičů bylo známo, že pracujeme svépomocí a že jsme vděční za každou pomoc. Tak jednou v sobotu odpoledne přijelo i auto s betonem, zda ho můžeme zpracovat, že už ho nikde nemůže vyložit. A ještě přidal zprávu, že jeho kolega vysypal beton někde opodál do příkopu.  Tak jsme tam hned dojeli s naší Pragou RND a beton jsme zpracovali na stavbě.

  Takových příkladů by bylo víc (např. 1/2 vagonu hurdisek se Štrougalem, 2 pokácené jilmy na kříž, apod.), ale to byly ty hlavní.

Joža Rais